Původ divize

Její historie se začala psát 5. srpna 1917, kdy vznikla jako divize pěchoty a stala se součástí tehdejší americké Národní armády (National Army), krátce po vstupu USA do 1. světové války. 25. srpna byla umístěna do Camp Gordon ve státě Georgia. Její první velící důstojník, generálmajor Eben Swift, pro ni vybral přezdívku All-American, což odráželo její unikátní složení. Jako první jednotka v armádě totiž nabírala nové rekruty ze všech tehdy čtyřiceti osmi států. Zkratka AA v jejím logu symbolizuje právě tuto přezdívku. Divize se sestávala z 163rd Infantry Brigade (325th + 326th Infantry Regiment), 164th Infantry Brigade (327th + 328th Infantry Regiment), 157th Field Artillery Brigade (319th + 320th + 321st Field Artillery Regiment) a 307th Trench Mortar Battery. K dispozici měla i svůj divizní vlak.

První světová válka

Po svém výcviku (celá divize byla sestavena z nováčků), se mezi dubnem a květnem 1918 přeplavila přes Británii do Francie, své první bojové zkušenosti získávala pomocí malých kontingentů vojáků a důstojníků, posílaných na frontu podél řeky Somma. Posléze se účastnila dvou velkých tažení. Těmi byly průběhu srpna a září ofenzíva St. Mihiel a od konce srpna do konce války závěrečná ofenzíva války Meuse - Argonne. Celkem těchto sedm měsíců stálo divizi 8.077 obětí, z toho 995 padlých a 7.082 raněných. 27. května 1919 byla v Camp Mills oficiálně demobilizována, deaktivována a od roku 1921 působila jako tzv. organizovaná rezerva.

Druhá světová válka

K reaktivaci 82. divize došlo 19. února 1942. Povolána do služby byla 25. března 1942 a umístěna v Camp Claiborne. 15. srpna 1942 se stala první paradesantní divizí v historii americké armády, započala své přecvičování a do názvu se dostalo označení Airborne. Organizačně prodělala spoustu změn, než se její složení ustálilo na původní 325th, který byl změněn na Glider Infantry Regiment, 504th a 505th Parachute Infantry Regiment, 307th Airborne Engineer Battalion, 80th Airborne Antiaircraft Artillery Battalion, původní 319th a 320th, změněné na Glider Field Artillery Battalion, a 367th a 456th Parachute Field Artillery Battalion. První bojový seskok na plukovní úrovni proběhl 9. července 1943 nad Sicílií (operace Husky), druhý pak 13. září nad italským Salernem (operace Avalanche). Tyto dva výsadky zcela jasně prokázaly schopnosti parašutistů. Na Sicílii se přes katastrofální setkání s omylem vedenou protiletadlovou střelbou ze svých vlastních lodí a následné neorganizované roztroušení vojáků po ostrově dokázali nejen splnit vytyčené cíle, ale svou diverzní činností a bojovou efektivitou přesvědčit velení obránců, že se na ostrově nachází několikanásobně větší než skutečné množství výsadkářů. V Itálii se dva pluky zvládly během osmi hodin (v roce 1943!) zformovat, vystrojit, vysadit a zastavit protiútok celé německé pancéřové divize. K třetímu bojovému seskoku došlo 6. června 1944 ve francouzské Normandii v rámci Dne D operace Overlord (samotný seskok byl pojmenován jako operace Neptune), kde strávila 33 dní prudkých a téměř nepřetržitých bojů. Svůj čtvrtý a poslední seskok tohoto konfliktu uskutečnila 17. září 1944 v Holandsku, neboli operace Market-Garden. Hlavním úkolem divize během této největší výsadkové akce v dějinách bylo obsazení mostu ve městě Nijmegen, tohoto cíle úspěšně dosáhla. Bohužel i přes to celá operace skončila fiaskem. V prosinci 1944 byla celá divize urychleně přesunuta na pomoc s odražením německé ofenzívy v Ardenách. Během dvou měsíců čelila kombinovaným silám tří pancéřových divizí, které nedokázaly její tvrdohlavou obranu prorazit a zajistila tak severní křídlo nechvalně známého Výběžku. V následujících měsících úspěšně překročila řeky Ruhr, a Labe, s více než 100.000 zajatci na kontě. Po kapitulaci Německa byla mezi srpnem a listopadem určena jako okupační jednotka západní části Berlína, kde získala další přezdívku -  America's Guard of Honor. Druhá světová válka stála divizi 1.619 padlých, 6.560 raněných, 279 pohřešovaných a 615 zajatých, což činí celkem 9.073 obětí.

Studená válka

Do Spojených států se divize vrátila 3. ledna 1946. V roce 1947 se divize přestěhovala do Fort Bragg a koncem 50. let prošla další reorganizací v ramci příprav na nukleární konflikt v Evropě. V roce 1965 se zúčastnila občanské války v Dominikánské republice a začátkem roku 1968 po severovietnamské ofenzivě Tet začala dvaadvaceti měsíční bojové nasazení ve válce ve Vietnamu. Zde se účastnila bojů o Saigon, o deltu řeky Mekong, v tunely protkaném Iron Triangle a podél Kambodžské hranice. Vietnam si vybral svou daň v podobě 1.137 obětí. Dále se v letech 1967, 1968, 1971 a 1980 musela účastnit potlačování civilních nepokojů na domácí půdě. V této době se stala základní jednotkou sil rychlého nasazení v permanentním stavu připravenosti. Roku 1983 přes výstrojní, komunikační a logistické problémy úspěšně provedla operaci Urgent Fury - invaze na Grenadu. Rok 1988 přinesl další úspěšnou operaci Just Cause - invaze v Panamě. Tato operace ukázala, jak rychle se (během šesti let) dokáže americká armáda vypořádat s nedostatky a odstranit je.

Období po studené válce

Další strukturální změna přišla v roce 1989 a v srpnu 1990 byla spuštěna operace Desert Storm - pomoc Kuvajtu před útokem Husajnova Iráku. Nové nasazení na domácí půdě bylo vynuceno hurikánem Andrew na Floridě v srpnu 1992, kde divize poskytovala humanitární pomoc a pomoc při likvidaci následků, včetně ochrany postiženého obyvatelstva před rabováním. Na přelomu let 1994 a 1995 byla divize povolána k obnovení pořádku mezi tisíci kubánskými uprchlíky podél panamského kanálu. Roku 1995 se účastnila mírové akce v Bosně a 1997 v Kazachstánu a Uzbekistánu. Rok 1999 se nesl ve znamení akcí podél Albánsko - Kosovské hranice.

Globální válka proti terorismu

Od roku 2001 až do současnosti probíhá operace Enduring Freedom, která pro divizi znamená nasazení na blízkém a středním východě, tedy Afghánistán, Irák, Írán, Sýrie a Kuvajt. Další humanitární akce proběhly v letech 2005 (hurikán Katrina) a 2010 (zemětřesení na Haiti). V roce 2006 došlo k další reorganizaci do současné podoby, tedy 501th + 504th + 508th Infantry Regiment, 73rd Calvary Regiment a 319th Field Artillery Regiment, rozložené mezi 1st, 2nd a 3rd Infantry Brigade Combat Team. Vzdušné síly divize tvoří 82nd Aviation Regiment. Nynějším velícím důstojníkem divize je Maj. Gen. Christopher T. Donahue. V září 2021 byly postupně staženy poslední americké jednotky z Afghánistánu a Maj. Gen. Donahue byl posledním vojákem US Army, který opustil Afghánskou půdu. Během několika dní Tálibán opět převzal nad zemí kontrolu.

Ocenění

Během své existence dvize ziskala celkem osm nejvyšších vyznamenání, tedy Kongresovou Medaili Cti:

• Lt. Col. Emory Jeninson Pike, 1917, in memoriam 
• Sgt. Alvin Collum York, 1918
• Pvt. John Roderick Towle, 1944, in memoriam
• Pfc. Charles Nelians DeGlopper, 1944, in memoriam
• Pvt. Joe Gandara, 1944, in memoriam v roce 2014
• 1st Sgt. Leonard Alfred Funk Jr., 1945
• SSG Félix Modesto Coude Falcón, 1965
• MSG Raul Perez "Roy" Benavidez, 1968

Původ pluku

Vznik tohoto pluku se datuje jako 24. února 1942, dva měsíce po japonském útoku na Pearl Harbor. Sestával se ze tří praporů, každý po třech rotách. Aktivován byl 1. května ve Fort Benning a po dokončení plukovního výcviku byl 15. srpna, tehdy pod velením plukovníka Theodora L. Dunna, přiřazen k 82nd Airborne Division, které velel generálmajor Matthew Rigdway. Zařadil se tak do služby po boku 325th + 326th Glider Infantry Regiment a dalších podpůrných jednotek.

Druhá světová válka

Sicílie

3rd Battalion byl přičleněn k 505th Parachute Infantry Regiment plukovníka Jamese M. Gavina a spolu s ním v noci 9. července dosáhl sicilského pobřeží. Celý ostrov se nacházel pod spojeneckou námořní blokádou. Posádky lodí, nervózní z neustálých nepřátelských leteckých útoků (a některé dokonce neinformované o probíhající invazi) začaly pálit ze svých protiletadlových zbraní. Než byla střelba zastavena, bylo sestřeleno nebo poškozeno kolem šedesáti letadel a tato jedna z nejhorších tragédií střelby do vlastních si vyžádala téměř 400 obětí. Následkem toho ze 1.600 parašutistů, vysazených nad Sicílií, jich 1.200 dopadlo v roztroušených a neorganizovaných skupinkách po celém ostrově, daleko od svých úkolů. Nicméně se tyto skupiny svou aktivní diverzní činností, jako likvidování komunikačních linek, přepady jednotek obránců, demolice strategických cílů, obsazování křižovatek a vytváření silničních zátarasů, vnesly mezi italské a německé obránce takový zmatek, že prvotní odhady invaze činily až desetinásobek skutečného počtu parašutistů. Během první poloviny června poté pluk vedl útok zbytkem Sicílie, setkal se pouze s lehkým odporem a spolu s kolem 22.000 zajatci získal první bojové zkušenosti. Následoval návrat do Tuniska a přípravy na další krok, invaze na italskou pevninu.

Itálie

Po několika na poslední chvíli zrušených seskocích se 3rd Battalion, spolu s 325th Glider Infantry Regiment a Army Rangers nalodil na výsadková plavidla a 9. září dosáhl pobřeží u Maiori. 11. září se dostal k Salernu, kde byl donucen se zakopat. Důvodem byly německé Panzery, které se snažili útočníky zatlačit zpět do moře. 1st a 2nd Battalion byly urychleně shromážděny na letištích na Sicílii, briefing vojáci obdrželi až v letadlech. Cílem bylo seskočit v týlu invazních jednotek a udržet předmostí na pobřeží italské pevniny. Zatímco 3rd Battalion byl stažen do rezervy, 1st a 2nd obsadily vyvýšené pozice u Altavilla, kde se srazily s německým protiútokem. Po těžkých ztrátách generálmajor Rigdway navrhoval stažení jednotek. Plukovník Tucker však reagoval ráznou odpovědí "Hell no! We've got this hill and we are going to keep it. Just send me my other battalion." Tak se i stalo, 3rd Battalion se připojil ke zbytku pluku, který tak zajistil křídlo Páté armádě. Ta díky se díky tomu mohla probojovat až k Neapoli, do které 504th 1. října vstoupil jako první. Operace u Salerna prokázala mobilitu parašutistů. Zvládli vytvořit plán, vybavit se, přepravit, seskočit a zvrátit průběh bitvy během zhruba osmi hodin. 82nd Airborne byla zvolena jako jedna z jednotek pro plánovanou invazi do Normandie, avšak Clark, generálporučík Páté armády se divize nechtěl vzdát. 504th se proto spojil s 376th a 456th Parachute Field Artillery Battalion a vytvořil tak 504th Parachute Regimental Combat Team. V tomto uskupení byl nasazen na strmých svazích severně od Neapole, proti tuhému odporu nepřítele. Konečně byl, silně oslaben, 4. ledna 1944 stažen zpět do Neapole a šířily se zvěsti o novém výsadku. Ačkoliv byla operace Shingle vyzrazena, přecejen započala. Cílem bylo Anzio, nedaleko Říma. 504th ovšem do prostoru neseskočil, nýbrž byl opět vysazen z moře. Tam už ale čekala Luftwaffe a německé dělostřelectvo, které donutilo invazi zůstat stát a zakopat se. Na osm týdnů tak vojáci poznali, jak bojovala předchozí generace. Trčeli v zákopech, s minovými poli a překážkami z ostnatého drátu mezi pozicemi. V tomto období také pluk získal svou přezdívku Devils in Baggy Pants. Pochází z ukořistěného deníku německého důstojníka: "Američtí parašutisté... ďáblové v pytlovitých kalhotách... jsou méně než 100 metrů od mé přední linie. Nemůžu v noci spát; vyskakují odnikud a nikdy nevíme, kde udeří příště. Zdá se, že tito ďáblové s černým srdcem jsou všude...". 23. března byl pluk stažen z pobřeží zpět do Neapole a odtud se přeplavil do Velké Británie, kam dorazil 22. dubna. Celkem si italské tažení vyžádalo více než 1.100 obětí, z nichž téměř čtvrtina padla u Anzia. Mezi padlými byli i dva ze tří velitelů praporů.

Nizozemsko

Po návratu z Itálie se počítalo s tím, že se pluk připojí ke zbytku divize a zúčastní se Dne D. Jenže z důvodu těžkých ztrát z předchozí kampaně a nemožnosti jejích nahrazení, zůstal v Anglii. Brigádní generál Gavin tedy alespoň požádal o dobrovolníky, kteří by seskočili jako značkaři. Zhruba 50 mužů se přihlásilo. V následujících měsících proběhlo několik planých povolání, ale plánované výsadky do Francie, Belgie a Nizozemí byly vždy na poslední chvíli odvolány. Před belgickým seskokem čekali vojáci tři dny v plné výstroji na letišti, než se nad cílem zdvihne mlha. Během tohoto zdržení se však Pattonova Třetí armáda stihla přehnat přes doskokové zóny, výsadek by proto byl zbytečný. Když 15. září přišel rozkaz seskočit před britskou Druhou armádu, proletět skrz nechvalně známou "Flak Alley" 92 km za nepřátelské linie, kde měli být přečísleni čtyřmi tisíci německých SS a neznámým počtem Panzerů, málokdo věřil, že opravdu seskočí. Nicméně odvolání nepřišlo, a tak 17. září po poledni dopadli první značkaři od 504th nedaleko města Grave, následováni zbytkem pluku, čímž byla zahájena největší výsadková operace v dějinách, Market-Garden. Úkolem bylo obsadit nejdelší most přes řeku Maas a několik dalších mostů přes kanál Maas - Waal. Po dva dny pluk držel pozici, než se setkal s předsunutými jednotkami britské druhé armády. Ovšem stále zbýval železniční a silniční most v Nijmegenu, poslední překážka a cíl pro dosažení nešťastné britské 1st Airborne Division, drcené v Arnhemu. Vzít mosty útokem se zdálo nemožné, bylo to ovšem nutné. Bylo rozhodnuto o útoku před rozedněním. Jenže k samotnému překročení došlo až po 15. hodině, po dělostřelecké přípravě. První vlnu tvořil 3rd Battalion ve dvaceti šesti britských plátěných člunech, každý o patnácti mužích. Z těchto se na druhý břeh, vzdálený 370 metrů dostalo pouze 13 a jen 11 z nich ve stavu, který umožňoval návrat pro další vojáky. Druhé přeplutí zvládlo 8 člunů a pouhých 5 třetí. Druhou vlnu tvořil 1st Battalion, už na zkonfiskovaných dřevěných plavidlech. Po dobytí mostu generálporučík Dempsey z britské Druhé armády, který celé překročení sledoval, pouze potřásl hlavou, pronesl: "Neuvěřitelné" a se slovy "Je mi ctí setkat se s velitelem nejlepší divize dnešního světa." šel na most potřást rukou brigádního generála Gavina.

Belgie

Po několika týdnech na frontě byl pluk uvolněn a 16. listopadu stažen do Remeše. 17. prosince byl vydán rozkaz k odražení německé ofenzívy jižně od Cách, přes Ardenské pohoří. Druhý den vojáci nastoupili do nákladních vozů a vyrazili směr Bastogne, ale po cestě byli přesměrováni na Werbomont, odtud 19. prosince na Rahier a Cheneux. 20. prosince ve 14 hodin 1st Battalion vyrazil na Cheneux. Cestou musel překonat 370 metrů otevřeného pole, přes které byl každých 15 metrů natažený ostnatý drát a celý prapor SS zakopaný na druhé straně. Podařilo se ukořistit německé polopásové vozidlo se 70 mm kanonem. Dva parašutisti, bez jakéhokoliv výcviku k jeho ovládání, dokázali zničit několik postavení obránců. Praporu se podařilo během tří hodin postoupit o 180 metrů, než byl pro příliš těžké ztráty stažen zpět na okraj lesa. Bylo rozhodnuto, že nový útok se povede v noci a nad ránem SS zaznamenala svou první porážku ve Výběžku. Odhaduje se, že dvě roty praporu dokázali zlikvidovat pět SS rot, dvacet čtyři vozidel a čtyři 105 mm houfnice. Ovšem za cenu dvaceti tří mrtvých a dvě stě dvou raněných. V obou rotách zbylo padesát šest mužů a tři důstojníci. Po několika dnech bojů Spojenci zjistili, že na rozdíl od německých prvosledových jednotek, ostatní byly špatně organizované a nedostatečně vystrojené. Brzy proto tedy přišel rozkaz k útoku na poslední velkou překážku na cestě do Německa - Siegfriedovu linii. Když se 504th pluk přiblížil k městečku Herresbach, k velkému překvapení pro obě strany narazil na německý prapor. Parašutisté bez zaváhání přidali do kroku a zahájili střelbu od boku. Podpořeni kulometnou palbou vedoucího tanku se během deseti minut přehnali přes nepřátelskou jednotku. Více než sto mužů německého praporu padlo a přes sto osmdesát jich bylo zajato. Ani jediný parašutista nebyl zabit nebo zraněn. 1. února 1945 byl zahájen útok na linii samotnou, konkrétně na pevnost Gerolstein. Útok byl přes silnou kulometnou palbu obránců a tisíce pastí a min zpočátku úspěšný. Nástrahy z velké většiny díky vlhku, mrazům a létům vystavení přírodním podmínkám selhaly a největším pomocníkem při čištění německých pozic byly ukořistěné granátomety Panzerfaust. 3. a 4. února byl 504th zuřivými protiútoky odražen a vystřídán. Stáhl se do Grand Halleux a poté do města Laon ve Francii, kde očekával další rozkazy.

Německo

Poválečné období

Dominikánská Republika

V roce 1965 vypukla v tomto karibském státě revoluce a zhruba tři tisíce Američanů se tak ocitlo v nebezpečí. Důvodem byl Juan Bosch, prezident původem z Kuby, loutka Sovětského svazu. Jeho cílem bylo zavedení totalitního komunistického režimu. Na přelomu května a dubna přistál pluk na dominikánském letišti San Isidro, odkud prováděl vojenské i humanitární akce jako součást operace Power Pack. Hlavním úkolem bylo zajistit kontrolu nad Santo Domingem a bezpečnost po tzv. All American Expressway, pozemní komunikaci, která vedla skrze město. Během pěti dní se navzdory časté palbě odstřelovačů podařilo úspěšně evakuovat kolem dvou tisíc sedmi set Američanů a zhruba tisíc čtyři sta civilistů z ostatních zemí. Pluk se velmi zasadil o zajištění bezpečnosti a distribuce jídla a lékařského vybavení, ale pro zajištění stability státu musel v Dominikánské Republice zůstat až do léta 1966.

Honduras

V březnu 1988 kubánští komunističtí partyzáni spolu se Sandinistas z Nikaragui zaútočili na Honduras a ohrozili stabilitu demokratické vlády. 504th se spojil se 7th Infantry Division a přistáli na letišti Palmerola, dnes známé jako Soto Cano. Americké jednotky zahájili intenzivní tréninky podél hranic, což samo o sobě stačilo k tomu, aby se Sandinistas stáhli a do konce měsíce vyjednali příměří.

Panama

Irák

V srpnu 1990 Husseinův Irák se svou tehdy pátou největší armádou na světě přepadl sousední Kuvajt a 82nd byla okamžitě umístěna do Saúdské Arábie. Po neúspěšných diplomatických pokusech o donucení Iráku ke stažení z Kuvajtu započalo plánování operace Desert Storm. Koncem ledna 1991 začalo téměř měsíční letecké bombardování iráckých pozic, následované mohutným úderem přes irácké hranice. Ofenzíva trvala pouze kolem sta hodin, zdecimovala iráckou armádu s tisíci zajatými.

Hurikán Andrew

Globální válka proti terorismu

Operace Enduring Freedom

Červenec 2002

1-504th PIR - letiště Kandahar a Bagram, předsunutá operační stanoviště Shkin, Salerno, Asadabad.

Prosinec 2002 - leden 2003

2-504th PIR - předsunutá operační stanoviště Panther, Dora, Bagdád

3-504th PIR - letiště Kandahar

Operace Iraqi Freedom

Září 2003

1-504th PIR - předsunutá operační stanoviště Murcury, Fallujah, Abu Ghraib, al Karma

Leden 2004

2-504th PIR - nasazení jižně od Bagdádu

3-504th PIR - letiště Balad, Talil

Červenec 2005

2-504th PIR - Afghánistán poblíž pákistánské hranice

Září 2005

3-504th PIR - provincie Al Anbar podél řeky Eufrat a města Haqlaniyah, Ramadi, Al Quaim, to vše pro asistenci zajištění bezpečnosti nadcházejících voleb. Tyto akce stály život pěti mužů. Prapor byl poté v červnu 2006 reorganizován jako 1-508th PIR

Říjen 2005

1-504th PIR - v Kurdistánu (severní Irák) zřizuje a provozuje vězení pro velmi nebezpečné vězně

Leden 2007

1-504th PIR - Bagdád po dobu 15 měsíců

Červen 2007

2-504th PIR - letecká základna Al Asad

Leden 2008

2-504th PIR - letecká základna Talil a operace v okolí měst Basra a Al Amarah

Srpen 2009

1st BCT - provincie Al Anbar, kde probíhal výcvik Iráckých Bezpečnostních sil a zajištění bezpečnosti druhých národních voleb. Tentokrát beze ztrát, pouze několik lehkých zranění

Březen - září 2012

1st BCT - jih provincie Ghazni, poslední velká čistící operace války. Během téměř 3.500 hlídek bylo ve více než 170 střetnutích zabito kolem 400 nepřátel a objeveno téměř 200 silničních bomb a úkrytů zbraní. Sedm výsadkářů padlo v boji.

Operace Freedom's Sentinel

Leden 2014

1-504th PIR - letecká základna Bagram v Afghánistánu, předsunutá operační základna Gahzni, padli dva vojáci

2-504th PIR - letecká základna Kandahár

2-504th PIR - Afghánistán, v září se připojil i 1-504th PIR v rámci zvyšování stavů US jednotek

leden 2020

1-504th PIR - odražení útoku na koaliční základnu Camp Taji v Iráku

2-504th PIR - nasazení v Íránu kvůli propuknutí nepokojů